╰☆ KAŽDÝ JE NAHRADITELNÝ ☆╮

Můj život teprve začíná, i když mi je přes 30. Do té doby to snad život ani nebyl. Měl jsem bratra, miloval ho, udělal bych pro něj snad všechno na světě. Nezemřel, ale sám se rozhodl vypudit mě ze svého života. Byl starší než já, měl mě chráit, ale bylo to naopak. Bránil jsem ho přede všemi, když něco provedl, vzal jsem to na sebe. Jak šel čas, vyrostli jsme vedle sebe a přitom tak daleko od sebe. Nikdy jsme si k sobě nenašli cestu.

Já měl spoustu kamarádů, on žádného. Stál jsem při něm, když se zamiloval do jiného hocha, proti všem. Nikdy jsem ho neodsuzoval. Měl lásku, a já mu jí přál. Já se věnoval kariéře, byl jsem úspěšný, a protože bratr na tom nebyl moc dobře finančně, podporovl jsem ho. Pak jsem potkal svou lásku, jezdili jsme na dovolené, ona byla také úspěšná. A to byl konec našeho bratrství. Vyčítal mi, že mám všechno a on jen živoří. Ujistil jsem ho, že ho budu stále podporovat, ale on o tom nechtěl ani slyšet. Prý nemá bratra, nechce mě nikdy vidět. Myslím, že mi celý život záviděl. Pokoušel jsem se vše urovnat, nabídl mu práci, hodně dobře placenou, aby se měl také dobře. Ale na nic neslyšel. Věřím, že jednou otevře oči a přijde. Místo mě se objevil bratr jeho přítele, který je podporuje, můj bratr nepracuje a jen bere. Nahradil mě, jako bychom ani bratří nebyli. Pochopil jsem, že někomu se člověk prostě nezavděří, i kdyby se rozkrájel. 

 

╰☆ LÁSKA HORY PŘENÁŠÍ ☆╮

Byla jsem mladá, snad i krásná, ale hlavně krásně hubená. Můj přítel mě obdivoval, chlubil se mnou a já byla šťastná. Dostávala jsem dary, chodili jsme na večeře, jezdili k moři. Prostě život jako z pohádky. Ale každá pohádka jednou skončí. Pokud se láska postupně vytrácí, ti dva si už nemají co říct, je v pořádku, pokud se rozejdou. Brala bych takový konec. Ale konec našeho vztahu byl jiný. Onemocněla jsem a začala přibírat na váze. Už jsem nebyla tou princeznou, kterou si vysnil. Začal být nepříjemný a narážel na mou postavu. Probrečela jsem spoustu dní a nocí. Trvalo to měsíce. Poslední kapkou bylo, když mi řekl, že jsem hnusná, tlustá velryba, že se se mnou nemůže ukázat mezi lidmi. Když šel spát, sbalila jsem si pár věcí a odešla. Nevěděla jsem, kam mám jít. Rodiče mi zemřeli dávno a mezi jeho přáteli jsem své přátele neměla. Sedla jsem si na lavičku a usnula. Vzbudila jsem se v nemocnici. Nevěděla jsem, co se stalo, ani kde jsem. V nemocnici jsem strávila 2 měsíce. Během této doby seznámila jsem se s mužem, který byl hubený, ale velice vtipný. Chodil za mnou, i když ho propustili. V den mého propuštění jsem seděla na posteli a plakala, neměla jsem kam jít. Pak se objevil můj princ z nemocnice. Přijel si pro mě a já plakala ještě víc. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Od té doby uplynulo pár let. Já se uzdravila, zhubla, a můj princ přibral, prý ho dobře krmím. Ale mě to nevadí. Krása se ukrývá uvnitř, v našich srdcích a ne na povrchu. Stále si máme o čem povídat, smějeme se a je nám spolu dobře. 

 

╰☆ LIDSKÁ POSEDLOST ☆╮

Neměla jsem hezké dětství a i mé manželství nestálo za nic. Když se mi narodil syn, věděla jsem, že něco není v pořádku. Chtěla jsem rozvod a andílci mě vyslyšeli. Neměla jsem peníze ani práci. V tu chvíli se objevil on. Chtěl mě, toužil po mně, a já byla hloupá. Nic jsem k němu necítila, ale dovolila jsem mu, aby se ke mně břibížil. Mé odmítnutí přijal dobře. V tu chvíi jsem netušila, čeho je zamilovaný muž všeho schopný.

Navštívil hodně lidí a nebál se použít na mě velice silní kouzlo - přitáhnutí lásky. Nechtěl ani nic dobrého, byla jsem očarovaná černou magií. Nemilovala jsem ho ani potom, ale nemohla jsem se od něj odpoutat. Mé odmítání pokračovalo, ale ze svého života jsem ho nedokázala dostat. Čekal na mě před domem, volal a psal, bylo to psychicky hodně náročné. Nic se mi nedařilo. Požádala jsem andílky o ochranu před ním. Pár týdnů na to jsem si našla práci. Konečně. Začalo se mi dařit. Ale on nepřestával. Až po nějaké době jse se dozvěděla, co je to za parchanta. Před ním jsem chodila s prima klukem, ale ze dne na den mě nechal. Neřekl mi důvod. Nevěděla jsem, že tenhle parchant za ním šel a vyhrožoval mu.

Teď už mám klid, absolvovala jsem ještě jednu andělskou ochranu. A jak to všechno dopadlo?

Mám dobrou práci, bývalý přítel mě zahrnuje dary a něžnostmi. Vrátili jsme se k sobě. Můj syn už nemá noční můry. Když je vámi někdo posedlý, je ochoten udělat cokoliv. Nikdy vás nepustí, nedá vám pokoj. Pravá láska ale vždycky zvítězí. Aspoň u mě to tak bylo. 

 

╰☆ SPOLEČNÉ BYDLENÍ ☆╮

Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Nikdy jsem na společné bydlení nespěchala, a vždycky na to doplatila. Nebo možná procitla. Každého chlapa jsem si idealizovala, a když přišel den D, bylo to pro mě zklamání. Lidé se mohou přetvařovat, pokud se vidíte párkrát do týdne, občas u vás přespí nebo vy u něho. Ale já jsem nepoučitelná.

Zamilovala jsem se až po uši. Byl milý, zábavný, bylo mi s ním moc dobře. Společné bydlení ale odmítal. 

Pak přišla nabídka k sňatku, po tříleté známosti, a já přijala. Dostali jsme od jeho rodičů byt jako svatební dar. Myslela jsem si, že ho znám. První týdny byly jako v pohádce. Se vším mi pomáhal, všímal si mě a já si říkala, jak bylo moudré se vším počkat. Po pár týdnech začal chodit do hospody. Nejdřív jen na hodinu, pak na dvě, až se to po pár měsících stalo pravidlem. Byla jsem v krásném bytě, ale sama. Chodil domů opilý, pak přestal chodit i do práce. Přemlouvala jsem ho, prosila, plakala. Nic nepomáhalo. Po dalších pár měsících jsem podala žádost o rozvod. Jsem sama, bez chlapa, bez dětí. Ale je mi moc dobře. 

Až přijde další muž, budu trvat na společném bydlení. Byla to životní lekce, kterou jsem potřebovala. Ve společném soužití se člověk dlouho přetvařovat nemůže. Vím jedno - nechci alkoholika ani sebestředného blbce. To radši budu sama. Sice mi chybí objetí, blízkost jiného člověka, ale už nepláču, netrápím se. Jsem sama sebou, a se sebou.