...OTROCI KDYSI A DNES...

Nedávno přišel mi email, kdy se paní přirovnávala k otrokovi, který musí pracovat, držet pusu a krok, jak to sama nazvala. Žádala mě o můj náhled na celou záležitost, a proto také vznikl tento článek o otroctví v dnešní době.

Než započnu rozebírat otroctví kdysi a dnes, srovnávat, připomeňme si definici otroků - otrok je majetkem svého pána, zbaven osobní svobody, nemající žádná práva.

Tedy muset pracovat, bude prvním bodem.

Dříve lidé, převážně černé pleti, byli nuceni pracovat pro své pány. V tom se asi nemění nic ani v dnešní době. Lidé pracují, aby měli peníze, aby si koupili jídlo a ošacení, zaplatili nájem. Dříve lidé pracovali, nedostávali peníze, ale dostávali ošacení, jídlo a střechu nad hlavou. Tedy zde není žádný viditelný rozdíl pro lidi, kteří mají nejnižší mzdy, dalo by se říci, že jsou na tom ještě hůře, než otroci kdysi. Na rozdíl od otroků dávné doby nejsou bičováni, aby dělali více a kvalitněji, dnešní lidé jsou jen propuštěni, pokud nesplňují mnohdy náročné úkoly nezodpovídající jejich schopnostem. Normy se zvyšují a platy zůstávají většinou stejné.

Odlišným faktorem je svobodná vůle - dřívější otrok nemohl si zvolit svého pána, přestoupit jinam, byl prostě majetkem. V dnešní době toto svobodné rozhodnutí má každý - může si hledat jinou práci, jiného zaměstnavatele, tedy jiného pána. Kdysi i dnes je to většinou skutečně o tom - držet ústa a krok - pokud práci si chcete udržet. Nebo máte možnost odejít, svobodně, najít si jinou nebo živořit.

Poznámky, že práce není k sehnání, jsou podle mého trošku ubohé, neboť v každé sociální vrstvě dá se najít zaměstnání, je to jen o tom hledat a nebát se. Většina lidí má z této změny strach - to je také velký rozdíl mezi otroky a dnešními lidmi, otroci měli strach ze smrti, někdy si ji přáli, a tato změna byla pro ně mnohdy přínosem, neboť již je nikdo netrýznil ani v dobách jejich nemocí. Dnes je sociální systém nastaven tak, že pomáhá těm, kdož ocitnou se v nouzi. Ale je nouze a nouze, pochopitelně. Někdy se člověku může zdát, že živoří, ale jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře, a také musí nějakým způsobem přežít každý měsíc. Každý člověk se může zdokonalovat, učit se, získávat praxi a vědomosti, což dříve otroci vůbec neměli. Neměli možnost se vzdělávat, neměli možnost se zdokonalovat. A pokud se to některým podařilo, nebylo jim to nic platné, spíše na tom byli hůře než ti, kteří sloužili beze slova a bez odmlouvání.

Tedy, jsme otroky? Myslím, že ne. Jsme svobodní lidé, kteří si mohou zvolit, kam půjdou, co budou vykonávat za zaměstnání, koho vedle sebe chtějí mít. Mohou dát dětem dobré vzdělání, mohou se osamostatnit a pracovat sami na sebe, nebo pracovat pro zaměstnavatele, který je ochoten vyjít jim vstříc. Žijeme v době mnohých možností, možností růstu, možností...