PŘED NAROZENÍM

Cesta do těla byla zdárně dokončena a bylo třeba učit mou duši novým věcem. O to se staral anděl jménem Gabriella. Tento anděl je s každým vyvíjejícím se miminkem, aby ho připravil na to, co ho čeká. Miminkům je dobře v bříšku maminky, neboť se tam cítí v bezpečí. Jak miminko roste, vyvíjí se a i duše se vyvíjí.

Zhruba v polovině doby strávené v bříšku, zhruba 5 měsíců od početí, je duše připravená. Čím déle v bříšku přebývá, tím lépe. Nejen z hlediska vývoje těla, ale také z klidu duše. Dříve narozená miminka jsou více neklidné a více bojácná. Pak se příliš upínají na rodiče, případně na jednoho z nich, a trvá jim mnohem déle, než se osamostatní a zbaví se strachu z opuštění.

Ve chvíli porodu Gabriella odchází a miminko je nyní odkázáno na rodiče. Na rozloučenou položí Gabriella prst přes ústa miminka. Každému miminku proto zůstává nad pusinkou malá prohlubeň. Je to proto, aby si andílky nechali ve svém srdci a nezapomněli s nimi komunikovat.