Evelínka se v noci probudila, a nebylo jí vůbec dobře. Začala přemýšlet o svém životě na tomto světě, a chtělo se jí umřít. Nevěděla jak, ale to v tu chvíli nebylo podstatné.

Posadila se na posteli a zavolala svého anděla strážného.

„Archanděli Michaeli, volám tě. Přijď ke mně a vyslyš mou prosbu.“

Sepjala ruce a zvolala podruhé:

„Archanděli Michaeli, volám tě. Přijď ke mně a vyslyš mou prosbu.“

Zadívala se do temného kouta blízko své postele a zvolala potřetí:

„Archanděli Michaeli, volám tě. Přijď ke mně a vyslyš mou prosbu.“

Náhle se celý pokoj rozjasnil, a vstoupil ten, kterého tak úpěnlivě volala.

„Co si přeješ, maličká?“ zeptal se archanděl.

„Již na tomto světě nechci déle žít, ale jsem moc slabá na to, abych to ukončila sama. Můžeš mi s tím pomoci?“ odpověděla.

Archanděl se zamračil a zakroutil hlavou.

„Nesmíš skončit se svým životem svou vlastní rukou, ani bys na takové věci neměla myslet. Nikdy by ses nedostala k nám, ale byla bys zatracena.“ zlobil se.

„Ale co mám tedy dělat?“zeptala se.

„Svůj úkol znáš. Jdi, a pomáhej potřebným. Na světě je spousta lidí, kteří tě potřebují. Mnozí z nich jsou na tom hůře než ty. Ale to už víš, poznala jsi mnoho bolesti své i cizí. Je na čase věnovat se pomoci naplno, obětovat tomu celý svůj život.“

„Ano.“zašeptala Evelínka.

V ten okamžik archanděl zmizel. Pokoj potemněl, jen na stěně zůstala svatozář, která se změnila ve dvě nuly, které se po chvíli ztratily.

Evelínka věděla, že má věnovat pozornost právě pomoci lidem, bez odkladů.

Znova se položila na lůžko a usnula. Zdál se jí krásný sen o jejím poslání.

Ráno ji probudil zvonek u dveří. Oblékla si župan a šla otevřít. Ve dveřích stála mladá žena, oči měla zalité slzami.

„Udělala byste si na mě čas?“zeptala se s rozpaky, když viděla Evelínku v županu.

Ta ani na okamžik nezaváhala a pozvala mladou ženu dál.

Usadila ji do pokoje a šla udělat čaj. Mezitím se oblékla a spěšně učesala.

Posadila se naproti ženě a vzala do rukou karty. Požádala jí, aby je zamíchala.

Při rozložení karet viděla příběh plný utrpení, smutku a slz. Najednou jí bylo do pláče.

  • Rada andělů: „Pokud uvidíte dvě nuly, naslouchejte andělům a konejte podle jejich vůle.“

Za mladou ženou se zavřely dveře. Evelínka chvíli stála v předsíni, beze slova. Stála tam, a přemýšlela, kolik lidských neštěstí je všude okolo ní. Mladá žena v ní zanechala silné pocity, proto se rozhodla zeptat se svého archanděla, proč lidé musí tolik trpět.

Odešla do své pracovny a posadila se na zem. Sepjala ruce a počala meditovat.

Ve své meditaci se dostala na krásné místo. Ocitla se uprostřed rozkvetlé louky, která byla poseta nejrůznějšími květinami. Běžela po této louce bosa, bez šatů. Kolem ní poletovali krásní motýli. Užívala si každou vteřinu v přítomnosti této nádhery.

Nemyslela na nic, jen se obklopovala krásou a dokonalostí. Cítila, jak všechny její starosti mizí.

V tom ho uviděla, krásného, mladého… svého archanděla.

V denním světle jen zářil. Kolem něho se rozprostírala modrá světelná energie.

„ Můj milý archanděli, proč spousta lidí tolik trpí? Copak to Bůh nevidí?“ zeptala se.

„ Ale ano, Bůh vidí vše, co se na Zemi děje. Lidé trpí, jelikož si v minulosti nevážili toho, co jim bylo dáno. Vše dobré brali jako samozřejmost. Nyní musí splatit svůj dluh.“řekl archanděl.

„Není žádné cesty ven?“ptala se.

„Vždy je cesta z utrpení. Lidé musí poděkovat za vše, co se jim děje, tedy i za to zlé. Musí to však vycházet z jejich srdcí, jen tak prolomí své neštěstí. Lidé touží po materiálním bohatství, po lásce, ideální práci, ale neuvědomují si, že k dosažení musí také něco obětovat.“

„Pokud toto lidé dokážou, budou už jen šťastni?“ptala se dál.

„Vždy se najde v srdcích závist, podlost a klam, ale lidé, kteří pochopí, co od nich my andělé žádáme, pocítí nebeskou lásku a nevýslovné štěstí ve své duši.“

„Vím, o čem mluvíš. I já jsem nalezla v duši mír, a nyní již nepochybuji. Také vím, že se neděje nic náhodou, vše je naplánováno dlouho před naším narozením. Cítím to správně? Je to tak?“

„Je to přesně tak. Osud má každý člověk předurčen, ale zda se vydá po té správné cestě, záleží již jen na něm. Pokud sejde z cesty, vždy se může vrátit zpět na rozcestí a vydat se po té správné cestě.“odpověděl archanděl a zmizel.

V tu chvíli zmizela i louka a Evelínka otevřela oči. Opět seděla v pracovně na zemi, ale cítila se již mnohem lépe.

  • Rada andělů:: „Pokud uvidíte nulu, uchylte se k motlitbě. Můžete andělům sdělit své přání, ale buďte připraveni vyslechnout i prosbu andělů. „

Evelínka byla smutná. Její mladší dcera odjela do Německa se školou na praxi, a ona se najednou cítila uvnitř strašně prázdná. Tyto pocity ostatně měla vždy, když nebyla rodina pohromadě, možná také proto, že měla strach, aby se někomu z její rodiny něco nestalo.

Uchýlila se tedy opět ke svému archandělovi, nyní potřebovala cítit jeho přítomnost dříve než kdykoliv předtím.

„Můj milý archanděli, přijď ke mně a buď mi nyní na blízku,“ požádala ho.

V tu chvíli se objevil, s úsměvem na tváři, i jeho oči se na ni smály.

„Evelínko, nebuď smutná. Vím, co tě trápí. Trápíš se však zbytečně, tvá dcera je v pořádku,“ utěšoval ji.

„Drahý Michaeli, chtěla bych vědět, jak se má a co nyní dělá,“ vzlykala Evelínka. Srdce ji bušilo strachem, i když věděla, že její strach je zbytečný. Vždyť i její archanděl vypadal šťastně, to ji však neuklidnilo.

„Tvá dcera se má velice dobře. Dívenky, se kterými je na pokoji, jsou přátelské. Nemá v Německu žádné problémy. Přes den se vzdělává ve firmě, chápe mnoho věcí. Se všemi si rozumí, cizí jazyk ji nečiní žádné potíže. Učí se spoustu nových věcí, je velmi bystrá. Ve volných chvílích chodí do města s ostatními, užívá si a nic ji netrápí.“

„Tak to jsem moc ráda. Ale proč mi nepíše?“ ptala se dál.

„Není to proto, že by na tebe zapomněla. Jen nemá signál, to je celý důvod. Zítra ti napíše přes internet, a ty se uklidníš.“

„A jak jí chutná jídlo?“ starala se Evelínka.

„Jí vše, není vybíravá, a tamější jídlo ji velice chutná. Dostává velké porce, nemusíš mít obavy,“ řekl Michael.

„Není nic, co by potřebovala? Nestane se jí tam nic?“

„Nic nepotřebuje, má tam vše. O víkendu jede na výlet do vzdálenějšího města. Půjde do posilovny a do aquaparku. Také navštíví památky města, vidím její oči rozzářené štěstím. Proto se již o ni neboj. Má u sebe svého anděla strážného, který nedopustí, aby se jí něco stalo.“ odpověděl Michael.

„Děkuji ti za tvou podporu i pomoc. Mé největší přání znáš,“ řekla Evelínka.

Archanděl přikývl. „Přeješ si zdraví a štěstí pro tvou rodinu, ale toho se ti dostává požehnaně. Jelikož se k nám, andělům, chováš vždy s úctou, vždy ti rádi tvá přání vyplníme.“

Michael se na Evelínku usmál a zmizel. Evelínka nyní pocítila nevýslovný klid v duši.

  • Rada andělů:: Číslo 1 - jen jediná. „Neboj se ničeho, pomoc přijde v pravou chvíli. Vyslov nyní své přání.“

Evelínka přemýšlela, jak by mohla zlepšit svou finanční situaci. Nechtěla se odchýlit od své duchovní cesty, proto hledala něco, co by s duchovnem souviselo. Potřebovala sice více peněz, ale také jí záleželo na blahu ostatních.

Ať přemýšlela, jak chtěla, na nic nemohla přijít. Před očima se jí promítl celý život, myslela na své klienty, s čím se na ní obraceli. Přemýšlela, co lidi nejvíce trápí.

Nechtěla se tentokrát obracet na svého archanděla, ale cítila, že sama na to nepřijde. Posadila se tedy na zem, nohy dala křížem, ruce položila na kolena a dlaně obrátila vzhůru.

Zavřela oči a zašeptala: „Archanděli Michaeli, volám tě, pokorně tě žádám o tvou pomoc.“

V tom se rozlilo po pokoji světlomodré světlo, pocítila teplo okolo sebe a otevřela oči. Samým úžasem nemohla ani promluvit. Bylo to poprvé, kdy si Michael k ní sedl, těsně vedle ní. Vzal její ruku do svých dlaní a řekl: „Evelínko, čeho si žádáš tentokrát?“

Evelínka mu pohlédla do očí: „Potřebuji nějaké peníze, o ty tě ale nežádám. Chtěla bych vědět, jakým způsobem bych měla ještě pomáhat lidem.“

„Jsi velmi upřímná. Mnoho lidí by si takto o peníze neřeklo, tajili by to, a šlo by jim jen o ty peníze.“řekl Michael.

„Nemám před tebou žádné tajnosti, vidíš mi do srdce. Proč bych nenazývala věci tak, jak jsou? Jen bych si tím uškodila sobě, a já vím, že mi splníš i toto přání.“

„Rád ti tvé přání splním. O finance se neboj, nenechám tě trápit se. Je spousta věcí, které můžeš pro lidi udělat. Rituály sice lidem pomáhají, ale ne vždy se plní. Je to proto, že si někteří lidé nezaslouží naplnění svého přání, jelikož jejich srdce není čisté. Přemýšlela jsi někdy o tom léčit lidi skrze vyšší Já?“ zeptal se Michael.

„Nevím, co máš na mysli. Takové léčení neznám,“ řekla s pokorou v hlase.

„Je to velmi prosté, jde o spojení s námi, s anděly, vyslovení léčivých manter, kresba anděla strážného, vhodné mandaly pro určitého člověka, pročištění a harmonizace čaker, které nyní děláš samostatně, a předávání andělské energie. Zdá se ti nyní na tom něco těžkého?“otázal se.

„Ne, jde vlastně o to otevřít lidem srdce a zbavit je jejich negativních energií, je to tak?“

„Ano. Přesně tak. Nyní již víš, co dělat, tak pomáhej ostatním, a budeš spokojená i ty.“

  • Rada andělů:: Číslo 2. „Věř a neboj se cokoliv udělat. I když ještě není nic pozitivního vidět, brzy se vše změní ke tvé spokojenosti.“

Osud Evelínce uštědřil další ránu. Bylo pozdní odpoledne, a její mladší dcera se měla vrátit ze školy domů. Čekala na ni až do setmění, měla o ní velký strach. Stále ji chodila vyhlížet z okna, obvolala všechny její kamarády a známé, o kterých věděla. Nikdo však o její dceři nic nevěděl. Celá zoufalá vzala do rukou karty, ale jelikož myslela na nejhorší, stále jí vycházela smrt. Nebyla schopná vidět, kde se její dcera nalézá.

Celou noc nemohla spát, stále se jí v hlavě odehrávaly myšlenky, co udělala špatně. Nebyla si ničeho vědoma, ale cítila, že jí osud tuto ránu uštědřil z nějakého důvodu. Možná na ni byla moc přísná, když chtěla, aby se více učila, aby z ní něco bylo.

Ráno dala zprávu o zmizení na facebook, a mnoho lidí její odkaz sdílelo. Byla překvapená, kolika lidem není osud její dcery lhostejný. Na facebooku se jí ozval kamarád, také kartář. Napsal jí, aby se o dceru nebála, že se pohybuje blízko svého bydliště. Trochu ji sice uklidnil, ale na obavách jí to neubralo. Ani nevěděla, jakou má její kamarád pravdu. Měla ji přímo pod nosem, a nevěděla o tom. Jen v to doufala.

Večer, když její dcera ještě nebyla doma, sedla si do své pracovny, a přivolala k sobě opět svého anděla strážného, archanděla Michaela.

„Prosím, můj milý andílku, přijď ke mně a vyslyš mně,“ zvolala.

Netrvalo dlouho, a archanděl opravdu přišel. Viděla, jak otevírá svá ústa, ona ho však neslyšela.

„Andílku můj, neslyším, co říkáš. Poprvé v životě neslyším tvá slova.“

Archanděl se na ní podíval, a řekl:

„Vím, proč mě voláš. Stane se to, co se má stát. Je to tvá životní zkouška, a nejen tvá. Tvá dcera má mnohé pochopit, a jiným způsobem to nelze. Přijmi tuto zkoušku s pokorou a neptej se, kde tvá dcera je, ani jak se má. Pokud pochopí, v čem udělala chybu, vrátí se ti. Pokud však pokoru nepřijme, zahyne.“

Po těchto slovech archanděl zmizel.

Evelínka byla ještě zoufalejší, než před tím. Věděla, že nemá cenu ho volat zpět, jelikož nic jiného by jí neřekl. Smířila se s osudem, a v duchu požádala svou nezvěstnou dceru za odpuštění za vše, v čem jí ukřivdila.

Najednou se cítila klidná, a usnula.

Druhý den našla Evelínka v poštovní schránce dopis, kde její dcera žádala o odpuštění. Odpustila ji, a byla šťastná, že je na živu. Zašla na policii se slzami v očích s tímto dopisem. Neuplynulo ani půl hodiny, a její dcera ji volala, tentokrát z domova. Evelínka byla šťastná.

  • Rada andělů: Trojka značí svatou trojici Boží. „Andělé jsou kolem tebe. Vnímej jejich přítomnost.“